Tak už jsem oficiálně dospělá.
Mám svůj první full - time job. Myslím, že jsem se tomu snažila v životě docela dobře vyhnout. Po střední následovala VŠ, kterou jsem si prodlužovala do poslední možné chvíle. Po VŠ prchnout do zahraničí na 7 měsíců a pak se zas nějakou dobu vzpamatovávat z návratu zpět do Čech. No a teď jsem tady a od ledna jsem zaměstnaná.
Tíha světa na mě dopadla a já vedu plamenné řeči o tom, jak nechápu lidstvo! Jak jsme mohli dobrovolně přistoupit na 8 hod. pracovní dobu? Jak takhle můžou lidé "žít" celý život?
Nevím, jak vy, ale já mám zatím pocit, že nemám čas pořádně žít svůj život. Ráno vstanu, rychle na sebe naházím oblečení a použiju nějaký ten make-up, abych zakryla kruhy pod očima, které si ještě nezvykly na brzké vstávání. Kdo mě zná, tak ví, že zásadně spím, dokud můžu. Takže ráno mám na tenhle rychlý start zhruba 25 minu a pak již tradičně jedu kašlající tramvají 7, 52. V práci snídám! Super, objevila jsem, že máme kantýnu a v té kantýně nám ráno rozpékají sladké šneky a buchtičky a taky řízky a sekanou. Zatím jsem u těch buchtiček, ale nevylučuju, při své nenažranosti, že takový řízek k snídani nevyzkouším. Pak si udělám čajíček a začne práce...
Práce...o té jindy.
Práce mi končí v 5 a já se domů či někam do města dostanu před 6. A v tomto čase začíná mé tříhodinové žití. Super, čas důmyslně dělím mezi přátelé, zábavu, koníčky. Tedy, abych byla konkrétní mezi 1 člověka, 1 zálibu či 1 koníčka, protože víc, se za ty 3 hodiny denně prostě stihnout nedá. A pak zas utíkám domů, abych se připravila na svůj spací rituál. Chleba, konopná semínka, sprcha a konopný čaj před spaním. Zčeknu fejsbuk a usínám.
Za ten měsíc, co jsem v práci (která, nutno podotknout, mě baví a jsem za ní vděčná) jsem se ujistila, že takhle celý život žít nechci. Co je lákavého strávit celý život tím, že pracuji pro někoho cizího, mít 3 hodiny denně na svoji zábavu a nebýt svobodná, nemoci si dělat, co chci a kdy chci? Chci strávit život takovou prací, kdy až přijdu domů z práce, tak uvidím své děti a muže pár hodin denně?
Uff..o tom, budou následující blogy.
Přesně tohle nechci. Takže to je fakt pravda, že člověk pak nemá vůbec čas na své koníčky a lidi kolem sebe? Ty mě děsíš... Jediné, jak se z toho dostat, je to, že práce se stane i tvým koníčkem. Tý jo, nedeš mě.. :-( Za pár měsíců mě to taky čeká.
OdpovědětVymazatToho se taky bojím. Už takhle mám pocit, že čas letí čím dál rychleji, a to mám tu výhodu, že stále mám čas žít svůj život. Pozitivní ale je, že tě práce baví. Ne všichni mají to štěstí.
OdpovědětVymazatTo je právě na dnešní době to super, že máme možnost volby, jestli/jak pracovat. Klidně můžeme podnikat, jít zemědělčit do nějaké komunity nebo zkusit propašovat drogy do Thajska a pak za to žít po zbytek života.
OdpovědětVymazatTeprve u práce si člověk uvědomí, kolik stojí bydlení, služby a jídlo a kolik za to musí zaplatit (měřeno ztrátou svého časo, kterou produkuje služby nebo zboží pro někoho jiného). Chceš hezkou koupelnu? Tak makej. Nepotřebuješ jí? Nemusíš (alespoň ne tak moc)
Těch 8 hodin je zbytečnej strašák. Podnikatelé i komuniťáci bývají v práci ještě dýl. A když se nám narodilo miminko, zjistili jsme, kolik volného času jsme měli jen s prací. A to nám ještě známí s dvěma dětma říkají, jak nevíme, že jsme v pohodě.