Bydlení - most nebo nouzovka?

Toť otázka, bydlet pod mostem s bezďákama a nebo v nouzovce?

Teda přátelé, rozhodla jsem se, když už jsem teda oficiálně dospělá, že budu bydlet sama. Žádní otravní spolubydlící (neberte si to nikdo osobně :D), klid, mír, ticho, soukromí, vlastní bordel a špína, bez dohadů, kdo vynese přetékající koš, bez debat, kdo je na řadě s úklidem...toho už jsem si zažila.

Takže pohoda, mám na hledání bytu měsíc a něco, řekla jsem si před měsícem a plná optimismu jsem začala hledat bydlení snů. Hm, teď už na to mám necelé dva týdny a mám rozplizlou depku a přemýšlím, kam až moc jsem ochotna slevit své požadavky.

Co jsem za ten měsíc už viděla? Sprcháč, do kterého se leze přímo z chodby, futra k záchodu tak nízká, že jsem se musela sklonit ( a né, není to tím, že jsem vyšší - trochu), okna na řvoucí silnici, luxusně zmalovaný byt, nádherný byt za 9000, koupelničky tak malé, že se v nich nedá ani otočit, koupelničky tak nehezké, že se člověk raději nebude sprchovat, kuchyně bez dřezů, pračky v ložnicích, mříže,..syrovost, hrůza, krása a děs. 

Jak žijí lidé v Praze? Je normální dávat za vlastní bydlení 9000,-, pokud má člověk řekněme "normální plat"? Je lepší si šetřit na dovču a žít v něčem, v čem se člověku nechce zcela žít nebo utratit prachy za hezké bydlení a pak si dát ten chleba se sádlem na oběd? Je lepší hypotéka a nebo cpát prachy do vzduchu, ale být svobodnější? 

Poučení: čím méně člověku zbývá času, tím více upozaďuje své počáteční požadavky aneb ať chlap nebo byt, hlavně ať to má nějaký dobrý základ:). Amen